ZIMNÍ SLUNOVRAT – KRAČUN

Nastává nejtemnější a nejtajemnější období roku. Zimní slunovrat byl skutečným koncem roku, alespoň pro staré Slovany a další kmeny. Naši předci se při něm ohlíželi za uplynulým rokem a vyjadřovali vděčnost za dary, které přinesl. Současně se snažili věštěním uvidět, co je může čekat v roce příštím. Zejména ale slavili a hodovali, aby zahnali zlé síly a přivolali hojnost do dalšího roku. Tyto zvyky v částečné či přenesené formě přetrvaly dodnes, ač si to málokdo uvědomuje. Dnes zimní slunovrat slavíme jako Vánoce.

Původ

V době okolo 21. prosince nastává konec jednoho slunečního cyklu a začátek nového. Pro takřka všechny kmeny a národy (nejen) v Evropě se jednalo o důležitý okamžik, neboť slunce a veškeré přírodní cykly významně určovaly jejich životy. O zimním slunovratu podle starých tradic umírá staré slunce (pro Slovany představované bohem Dažbohem), aby se druhý den zrodilo nové. Během noci se tak dostávají k moci síly chaosu a hranice mezi světem živých a podsvětím je velmi tenká. Duše zemřelých a všelijaké temné bytosti jako upíři, čerti, běsi, vlkodlaci a různí duchové se mohou volně pohybovat krajem.

Tradice oslav zimního slunovratu

Právě v tuto noc bylo tedy velmi důležité se před těmito bytostmi chránit. Zapalovaly se posvátné ohně, které měly zachytit poslední paprsky slunce a uchovat jeho energii do svítání, kdy se slunce znovuzrodilo. Ohně tak hořely celou noc a držely se u nich hlídky, nejčastěji se u nich však sešla celá vesnice a všichni společně slavili. Nezbytnou součástí posvátného ohně byl tzv. badnik – ozdobené poleno, typicky červenou stuhou, případně břečťanem a dalšími ozdobami. Tento zvyk je společný Slovanům, Keltům i Germánům a zřejmě tvoří prapůvod tradice zdobení vánočního stromečku.

Po příchodu křesťanství byli pohané nuceni své tradice stále více skrývat, resp. docházelo k naroubování křesťanských tradic na původní pohanské. Ohně se tak přesouvaly do skrytu domovů v podobě svíček, z čehož se postupně vyvinula tradice adventních věnců. Dodnes můžeme kořeny těchto starých tradic spatřit v oblibě všemožných světélek a zkrátka čehokoli, co prozáří temné dny.

Fotka od Guthrie Collins

Na dveře a ve světnicích se věšely ochranné rostliny – břečťan a jmelí, jež svou stálou zeleností symbolizují nekonečný život a zahánějí zlé duchy. Důležité pro zahnání temných sil ale bylo také veselí, a tak se hojně a bujaře slavilo. Při hostině se prostřela co největší pestrost pokrmů, přičemž zpravidla bývaly nemasité. Zároveň se zejména u Slovanů okolo 24. prosince obětovalo prase, což nejspíše předcházelo tradičním zabíjačkám (odtud zřejmě také původ dobře známého štědrovečerního „zlatého prasete“). Děkovalo se tak za plody starého roku a přivolávala hojnost do roku nového. Velmi důležitou součástí oslav bylo také ctění předků, jejichž duše mohly v ten večer na hostinu také zavítat. Vždy se tedy prostíralo jedno místo navíc, aby duše předků věděly, že jsou vítány. Mohly se také v tuto noc převtělit do domácích zvířat, kterým se rovněž dostávalo zvláštní péče a svátečního krmiva.

.

Stálezelený břečťan jako symbol věčného života | Fotka od Ivana Djudic

Jmelí, jedna z nejposvátnějších rostlin Keltů | Fotka od Matt Seymour

Nedílnou součástí oslav zimního slunovratu bylo věštění. Tento zvyk do jisté míry také přetrval až do dnešních dnů, v podobě rozkrajování jablka, pouštění ořechových skořápek se svíčkou po vodě, lití olova a další. Známé je také věštění ze studny či díry v ledu, kdy dívky mohly na hladině spatřit podobu svého ženicha, ale také svou smrt. Domácí i hospodářská zvířata pak mohla oné noci mluvit lidskou řečí a rovněž vypovídat o blízké budoucnosti jejich majitelů.

S úsvitem nového dne konečně bezprostřední ohrožení čarovnými silami pominulo a zrodilo se nové slunce. Vyhráno ale ještě nebylo, jelikož zůstávalo stále ještě slabé, a tak síly temna a chaosu (u Slovanů představované podsvětním bohem Valesem) vládly světu dál. Následujících dvanáct dní je označováno jako „nečistých“, neboť hranice mezi světem a podsvětím je stále velmi tenká. V této době nastal čas koled. Slovo Koleda bylo vedle Kračun používáno Slovany pro zimní slunovrat, postupně se ale vžilo pro tzv. obřadní schůzky, kdy původně zejména mladí muži chodili v přestrojení za různé běsy a příšery (aby zmátli a zahnali ty opravdové) po domech a zvěstovali znovuzrození Dažboha (slunce). Žehnali při tom domu i rodinám, což doprovázeli písněmi i hranými scénkami. Na oplátku byli zas odměněni dobrým jídlem a pitím. Toto období završilo tzv. přísluní (nyní Tři králové), kdy je země nejblíže slunci. Vláda chaosu končí a přebírá jí opět slunce reprezentované Dažbohem, jenž začal již opět nabývat síly.

Zimní slunovrat v moderní době

Dnes obvykle slavíme zimní slunovrat jako Vánoce, aniž bychom si uvědomovali přesný původ těchto tradic. Na Vánocích není nic špatného – ostatně mnoho tradic v přenesené formě přetrvalo dodnes – pokud byste však chtěli vedle Vánoc oslavit i samotný slunovrat (letos nastává v neděli 22. 12.) jako důležitý okamžik v roce a skutečné završení jednoho cyklu (roku), můžete se inspirovat těmito starými tradicemi.

Není nutné rozdělávat velké ohně, postačí i obyčejná svíčka, kterou můžete zapálit při západu slunce a nechat ji tak „nabít“ jeho energií. Pokud pro ni máte v domě bezpečné místo, nechte ji hořet celou noc až do svítání, aby vás tak chránila před zlými silami stejně, jako kdysi posvátné ohně. Jde také o vhodnou příležitost pro rozjímání nad starým rokem a vizí pro rok nastávající. Pokud venku zapálíte oheň, můžete do něj hodit předmět, který symbolizuje něco, co s sebou do dalšího roku již nechcete dál nést. Oheň je očistný a tento rituál pomáhá oprostit se od všeho, na čem lpíme, co nás zdržuje a poutá k minulosti. Ohni můžete rovněž sdělit svá přání pro rok nastávající.

Pokud jste tak již neučinili, pověste si na vstupní dveře břečťanový věnec a / nebo na lustr svazek jmelí. Budou vás chránit v temných dnech před vším zlým a nečistým. Přírodu můžete uctít také obyčejnou procházkou, při níž můžete rozjímat a poklidit v ní třeba sesbíráním odpadků. Jistě se vám v novém roce také odvděčí štědrou úrodou, byť v symbolické rovině splněných přání.

Obrázek od Ouida Duke Lampert