Aramejský Otčenáš

Ty, jenž zrozuješ! Otče – Matko kosmu.

Soustřeď v nás své světlo – ať je k užitku.

Svou vládu jednoty stvoř teď.

Tvá jediná touha pak s naší působí, jak ve všem světle, tak i ve všech formách.

Dopřej nám náš denní chléb a vhled – tolik, kolik potřebujeme každý den.

Uvolni lana chyb, které nás svazují, jakož i my pouštíme z rukou vlákna, jimiž držíme viny ostatních.

Nedej, aby nás oklamal povrch věcí, ale osvoboď nás od toho, co nás zdržuje.

Z Tebe se rodí vůle vševládnoucí, život a síla k činu, píseň, která vše odívá do krásy a obnovuje se od věků do věků.

V pravdě síla těchto výroků nechť je půdou, ze které vyrůstají všechny mé činy.

(Amen)

Vždycky mi text českého Otčenáše přišel tak nějak nesrozumitelný a vyprázdněný. Často navíc můžeme ve filmech, literatuře apod. narazit na typické odříkávání Otčenáše jako pokání za hříchy, kdy hříšník dokola opakuje naučené fráze, bez ohledu na to, jestli chápe jejich význam a jestli mu to vůbec dává nějaký smysl.

Spisovatel a teolog Neil-Douglas Klotz důkladně studoval aramejštinu jakožto jazyk, kterým mluvil i Ježíš, a v němž měl také předal apoštolům slova této známé modlitby. Při svém bádání odhalil, jak moc postupné překládání do řečtiny, latiny a dalších jazyků okleštilo a až pozměnilo význam pravděpodobných původních slov. Napsal o tom knihu Aramejský otčenáš, kterou vřele doporučujeme. Sdílíme s vámi jeden z možných výkladů, který se nesnaží zkracovat, ořezávat a zjednodušovat bohatost aramejštiny a naopak přibližuje se co nejvíce původnímu významu.

Když jsem ho poprvé přečetl, náhle vše dostalo smysl a abych to básničtěji popsal, dýchla na mě ozvěna Ducha. Konečně mi ta slova nejen přijdou srozumitelná, ale jakoby se opravdu dotýkala něčeho hlubšího, potažmo vyššího a propojila se s mnohými jinými učeními a náboženstvími. Slova, jež skutečně směřují k Jednotě.

Pro další sdílení
  •  
  •  
  •  

Komentujte

avatar
500